Historický radioklub československý

Klubovní akce

Letní setkání sběratelů v Nové Bystřici 18. srpna 2001

Pokud jste si prohlédli předchozí odkaz "Setkání sběratelů Hůrky 1999", už asi tušíte, co Vás na následujících fotografiích čeká. Tentokrát se setkání nekonalo v Hůrkách, ale na nádraží v Nové Bystřici, protože do Hůrek jsme se loni už nevešli. Ačkoliv ještě v pátek 17. srpna pršelo a počasí bylo nevyzpytatelné, sobota se vydařila a na nebi nebylo ani mráčku. Skalní "alkoholová" skupina skupina bivakovala na místě již od pátku, aby si zopakovala akci před 14 dny, kdy do dřevěné budovy vedle nádraží zaváděla elektrický proud, aby bylo na rádia vidět a večer holdovala alkoholu, čili, jak trefně tvrdí jeden z členů, zresetovala se.

Naše skupina, tj. autor této stránky Martin Hájek, šéfredaktor Radiojournalu René Melkus a vysokonapěťový radiotechnik Jiří Lefan, dojela do Nové Bystřice kolem půl deváté v sobotu ráno. Na nadráží jsme cestu neznali, a že se někoho zeptáme. Přibrzdili jsme u starší paní, šourající se pomocí berlí po chodníku a René, protože seděl na její straně, ať se zeptá. A ještě jsme si dělali srandu, že určitě pamatuje Hitlera ve Vídni a podobně. René otevřel okno a zeptal se, kudy se jede k nádraží. Paní mu asi nerozuměla a ptala se, co chce. "Nádraží, nádraží" zopakoval ještě dvakrát René. "Eee?" řekla paní. Poslední zoufalý pokus. "Bahnhof". Paní, uslyševše svou druhou mateřštinu zjevně ožila a odpověděla: "A chcete autobusové, nebo vlakové?" Za chvíli už jsme jeli správným směrem.

U nádraží a přilehlé dřevěné budovy se už hromadila auta a rádia. Vnitřek dřevěnice už byl plný, tak se dávalo i ven. Nastalo vzájemné vítání a prohlížení exemplářů. Začátek aukce byl stanoven na 10. hodinu, takže času bylo dost. Resetovací skupina dopíjela včera otevřené lahve s alkoholem a s pomocí vlastních dětí začala organizovat příjem přihlášek do aukce. Mezitím jsme zjistili, že vedle na nádraží je otevřený bufet, kde se prodávají obložené chleby, chlebíčky, bagety, párky, pivo a mrážo. Jenže paní nebyla připravena na takový nápor hladovějících, takže nejdřív došly obložené věci, pak bagety a k párkům zase nebylo pečivo. Aspoň že bylo pivo. Druhá pozitivní informace byla o tom, že kousek odtud je rybník, kde se dá volně koupat. Suché WC poněkud kazilo dojem, a zdroj vody se podařilo objevit až za dvě hodiny, protože ta pumpa 10 metrů před nádražím prostě za stromem nebyla vidět.

Radiotechnik Jirka si prohlíží kousky vystavené před budovou.

Rádio navrchu na první spodní fotografii vlevo je původně autoradio Tesla 2101BV, které kdosi vestavěl do dřevěné skříně se zdrojem a ruskými reproduktory. Aukce radiotechniky mezitím pokračovala podle potřeby venku či uvnitř, slunce pálilo, vlaky jezdily a rádia ubývala.
Pohled do vnitřku dřevěnice, kde se vše již schyluje k aukci. Radio navrchu je výše popsaná vestavba autoradia 2101BV do skříně.

Pohled do vnitřku dřevěnice, kde se vše již schyluje k aukci. Radio navrchu je výše popsaná vestavba autoradia 2101BV do skříně.

Nedraží se lokomotiva, nýbrž přístroje na rampě.

Nejhorší bylo, když přijel vlak a turisté vybaveni vidokamerami a foťáky se snažili dostat dovnitř budovy a nafotit tuto pro ně nezvyklou akci.
Sběratelé a cestující turisté se míchají dohromady, ale draží se vesele dál. V červeném tričku je šéfredaktor Radiojournalu.

Sběratelé a cestující turisté se míchají dohromady, ale draží se vesele dál. V červeném tričku je šéfredaktor Radiojournalu.

Znovu uvnitř budovy. Sem turisté nesměli.

Vždy při příjezdu parního vlaku se udělala přestávka, aby sběratelstvo mohlo vzít vplen bufetový vůz a pokochat se šíbováním a zbrojením parní lokomotivy. Po 16. hodině prošla aukční komisí poslední rádia a všechny bedýnky se opět naskládaly zpět do aut, jenže do jiných a v jiném pořadí, než byly ráno přivezeny. Prostor před nádražím se pomalu vylidnil, část sběratelů se vydala v odpoledním parnu domů, někdo šel k vodě zchladit rozpálené tělo a v dřevěné budově ožila kytara, aby nahradila hlas unaveného aukčního komisaře. Před budovou ještě došlo k fyzické likvidaci několika Blaníků a Harmonií, o které neměl nikdo zájem.
Poslední rádia mění své majitele.

S rádiem se nehází o zem, nýbrž se právě draží.

Vrchní železničář Honza pod heslem Ani zrno nazmar vylizuje zbytek hořčice z tácku.

U rybníka se mezitím mezi mladšími sběrateli rozjela bitva ve vodě, neházelo se však orezlými šásky či elektronkami, ale pískem, bahnem, prostě co dno rybníka dalo. Ti starší dali přednost odborným tématům na slunné pláži.
Bitva v rybníce vrcholí.

Siesta na břehu.Právě se hovoří o kapalném dusíku.

Radost z celého dne poněkud zkalil dojem z pensionu Bobas v Albeři, kam jsme se chtěli s brněnskými kolegy jít tradičně najíst a kde nám bylo obsluhujícím personálem dáno najevo, že o nás nemají zájem. Uvnitř většina stolů s cedulkami Rezervace a venku se jídlo nedává. Zařekli jsme se, že do tohoto podniku už v životě nevkročíme (nestalo se tak, v roce 2002 jsme se zde opět příjemně najedli). Nakonec jsme se najedli v Bystřici na náměstí, kde jsou hned čtyři hospody a pak už definitivně jeli domů. A máme zase na rok vystaráno.