Historický radioklub československý

Klubovní akce

Setkání sběratelů a příznivců historické radiotechniky v Hůrkách 10. 7. 1999

Dle již dávno zaběhnuté tradice Historický radioklub československý organizuje dvakrát do roka celostátní setkání sběratelů starých rádií. Loni k nim přibylo ještě třetí, neformální setkání v létě v železniční stanici Hůrky na úzkokolejné dráze 206 Jindřichův Hradec - Nová Bystřice. A to díky tomu, že vrchní velitel vlaků a kolejí Honza Šatava je i sběratelem starých rádií. I letos se tedy dohodlo, že se opět naloží auta starými rádii a pojede se do Hůrek. Pro vysvětlení: V Hůrkách je neobsazené nádraží, pronajaté jako rekreační zařízení a dřevěná bouda, sloužící za císaře pána jako nákladový sklad a dnes jako společenská klubovna. A v ní se vše koná.

Setkání, již tradičně spojené s výměnnou a prodejní burzou přijímačů znamená, že asi týden před termínem sběratel probere svoje přebytky, z hromady určené ke spálení se vyberou ty nejlepší kousky, koupí se leštěnka zvaná Diava a vypukne renovační horečka. Tzn. hřebíky se zpevní rozpadající se skříňky, vše se důkladně napustí Diavou, do prázdných patic se zasunou zvlášť vybrané a schovávané nefunkční elektronky, doplní se chybějící knoflíky (zpravidla těmi, jichž má sběratel nejvíc), naplní se auto a jede se. Ovšem sem tam se objeví i přijímač v dost dobrém stavu, a hrající, protože vyjímka, jak známo, potvrzuje pravidlo.

Letošní Hůrky byly ve znamení deště. Ráno jsme přijeli a lilo jak z konve. Před nádražím pár aut, v nich zalezlí sběratelé, bouda dosud zamčená, na péronu ve spacáku spal polský kolega Krzysztof, který přijel vlakem už předchozí večer.

Asi za půl hodiny pršet přestalo, přijeli i organizátoři, a bylo možno nastěhovat radia dovnitř. Nastalo tahání bedýnek, zapisování do dražebních listin, za zálohu 50,- Kč se půjčovaly dražební karty s čísly, aby bylo možno lehce sledovat, kdo přihazuje. Tahkle vypadala rádia uvnitř boudy, vše se rozestavilo kolem stěn, sběratelé utvořili hlouček uprostřed a podle potřeby se otáčeli k jednotlivým hromádkám.

Po občerstvení se pokračovalo. První zádrhel nastal, když jsme zjistili, že se majitel jedné hromádky nehlásí. Pak se ukázalo, že v tom vlaku zůstal, takže přijede asi za hodinu. Jeho seznam se odložil na konec a pokračovalo se. Část aukce se odehrála i venku, kde majitel přistavil dodávku s televizory. Moc jich neprodal, některé věci nechal i zadarmo.

Zlatý hřeb odpoledne nastal, když se mezi členy objevil neznámý starší pán a dožadoval se přijetí přijímačů do aukce. To je pan Batěk, rozneslo se šeptem. A skutečně, byl to on. Člověk známý svými odborně laděnými články na různá témata, sběratel superhetů pro milovníky varhanní hudby, polyhistor, ochránce národního zdraví jakostní výživou i abstinencí. Do aukce přivezl několik pěkných věcí, jakož i bílého Talismana 308U, které se tu a tam vyskytují a panují o nich rozepře, zda se takto vyráběly, nebo jsou to amatérské úpravy lakováním původních hnědých skříněk na bílo.

Burza se pomalu chýlila ke konci, mezitím ještě několikrát sprchlo, navrátil se i zapomenutý sběratel. Úspěšně se vybral příspěvek z dražby 5% ve prospěch HRČS, jednotlivci si mezi sebou povyměňovali rádia a peníze a nastal opačný jev, než ráno. Přesun příjímačů z boudy do aut. Pouze kolega z Polska, vybaven již tradičním rámem z kolečkové tašky začal balit rádia do novin a převazovat provázky, aby se nově nabyté skvosty nijak během přepravy nepoškodily.

Na závěr několik fotografií debatních kroužků a jednotlivých sběratelů, beze jmen, dotyční se jistě poznají.