Historický radioklub československý

Klubovní akce

Jemčina 2008

Po čtyřech letech se setkání našeho radioklubu vrátilo do nádherného okolí rekreačního střediska Jemčina. Protentokrát to bylo setkání letní, namísto loňského Kostelce nad Černými lesy, které pro kritiku několika členů na nevhodné prostředí a nedostatečné služby již nebylo zajistěno. Ukázalo se, že Jemčina byla šťastnou volbou, jednak při pátečním příjezdu bylo možné hned objednat nocleh v chatkách, kde bylo připraveno i povlečení, jednak bylo možné objednat snídani a oběd na druhý den. Služby zkrátka vzorné, za dvě stovky jsme se vyspali i naobědvali.

Již v pátek večer hořel táborák v obklopení skalních účastníků klubovních sletů, také bufet zůstal otevřen hluboko do noci. Následující den ráno dorazili zbývající účastníci, vystavili své skvosty do sálu a v deset hodin začala aukce. Přihlášených ke dražbě bylo poměrně málo a ceny se držely docela nízko. A tak byl ráz celého setkání byl víceméně odpočinkový, což se při poledním horku docela hodilo. Po třech hodinách aukce, která proběhla dokonce bez přestávky, padla poslední položka. Radiopřijímače z druhé poloviny třicátých let se pohybovaly až na výjimky do pěti set korun. Objevil se i mimořádně zachovalý Philips Arioso bez zásahu opraváře a včetně původního balení, cena skončila kolem tisícovky. Oživení v sále nastalo při dražbě bateriových příjímačů Tesla Orient či Markofon B452 a ačkoliv měly dost poškozené skříňky, se cena vyšplhala skoro k tisícovce. A Tesla Populár 521A svoji konečnou cenou 250 korun trumfnula plně kompletní francouzský Telefunken, či německý Mende, neboť tyto zahraniční stroje se vydražily asi za stokorunu. Populár byl ovšem (až na pár škráblinek) jako z továrny. Ještě před pěti lety zůstávaly Populáry bez povšimnutí. O výrobky n.p. Tesla je stále větší zájem. Inu vývoj...

Někteří kolegové využili horkého počasí osvěžili se v Nežárce tekoucí hned pod terasou aukčního sálu.

Po skončení aukce se účastníci setkání nerozprchli, jak bývá zvykem, ale udělali si na sebe čas a pobesedovali u rádií před budovou nebo poobědvali v nedaleké jídelně. Kolega Honza Šatava, který je ředitelem a spoluvlastníkem Jindřichohradeckých místních drah, nás pozval na malou exkurzi po úzkorozchodné dráze a jejího technického zázemí. Z depa se někteří z nás vraceli zamaštění a černí od šmíru, neboť pilně obdivovali trakční motory v demontovaných nápravách motorových vozů, či rozvody odstavené parní mašinky. Při procházce po trati jsme obdivovali podvalníky, splítku a další vymoženosti a technické vychytávky pro zakomponování úzkého rozchodu do běžného drážního provozu. Někteří se na podvalníku i povozili. Během Honzových odborných výkladů i veselých příhod z provozu úzkodráhy jezdila kolem nás úžasně zrepasovaná parní mašinka s tendrem, podle Honzy jediná tohoto druhu pro úzký rozchod. Vyrobena byla v Polsku roku 1953 a jezdí stále pod znaky polských drah. A tak kolem čtvrté odpolední se z jindřichohradeckého nádraží poslední účastníci setkání HRČS rozjeli plní dojmů zpět k domovům.

Na závěr dovolte, abychom poděkovali našemu kolegovi Josefu Píchovi, který pro nás setkání v Jemčině připravil opravdu na komfortní a profesionální úrovni. Pokud bude kladná odezva členů, následné první letní setkání bude na tomtéž místě...