Historický radioklub československý

Klubovní akce

Jemčina, léto 2021

Stejně jako loni, mělo být setkání v Jemčině jako druhé v pořadí. Leč kartami opět zamíchala vytrvalá koronavirová pandemie už druhým rokem otravující naše životy. První letošní plánované setkání v Lužicích poblíž Hodonína muselo být bez náhrady zrušeno. O to více se milovníci a sběratelé historické radiotechniky mohli těšit na tradiční místo na Nežárce spojené se začátkem léta. Svatý Petr se nad námi konečně slitoval a připravil počasí odpovídající datu v kalendáři. Skalní členové do rekreačního střediska Bateria v Jemčině dorazili již v pátek odpoledne, po ubytování v chatkách na ně čekalo skvostně vychlazené pivo a usměvavá obsluha za barem. Komu nestačilo osvěžení vychlazenými nápoji, vlezl do Nežárky, voda byla opravdu jedinečná. Když se slunce přiblížilo k obzoru, byl zažehnut táborový oheň a došlo na klobásky a špekáčky. Hrálo se a zpívalo, jak to u táboráku zpravidla bývá. Ti, jenž vyhledávali spíše komorní náladu a relaxaci, seděli na terase spočívající téměř nad hladinou Nežárky. Nálada byla díky panujícímu letnímu počasí naprosto jedinečná. Nezkazili ji ani krvelační komáři, žeroucí, jako by neměli od loňska do koho zabodnout své sosáky. Okolo půlnoci obsluha zavřela bar s občerstvením a většina lidí, znavena horkem a dobrým pitím, ulehla ke spravedlivému spánku.

V sobotu ráno, okolo osmé hodiny, nastal v okolí sálu rekreačního střediska nebývalý ruch. Za pozornosti „normálních“ rekreantů se začali sjíždět další členové v náručích nosící různou techniku dovnitř sálu na připravené stoly. Bývá zvykem, že spousta zajímavých obchodů proběhne ještě před oficiálním zahájením dražby. Jak již bylo předesíláno v minulém čísle Radiojournalu, bylo letošní setkání v Jemčině věnováno vzpomínce na Pepíka Píchu, který pro nás toto půvabné místo kdysi před šestnácti lety objevil a zajistil. Před zahájením akce se ujal mikrofonu předseda radioklubu Jan Mottl a vzpomenul Jardu Kotoru a Láďu Kozáka, kteří v nedávné době též opustili tento svět. Všem třem byla věnována minuta ticha a vzpomínka. Mikrofonu se následně ujal licitátor Pavel Boudný a zahájil dražbu radioskvostů přihlášených do aukce. Ceny nejvyšších nabídek nijak nevybočovaly ze zažitých trendů, dá se říci, že letos z Jemčiny odjížděli spokojeni jak prodejci, tak nakupující. Poslední položka dražby byla odklepnuta v pravé poledne, takže se i zbývající účastníci ze sálu přesunuli k protější jídelně, kde se oproti stokoruně podával buď guláš nebo vepřové výpečky se zelím a houskovým knedlíkem. Porce byla slušná a krmě chutné, talíře se do jídelny vracely všechny prázdné. Mnoho členů v Jemčině pořídilo atraktivní součástky z pozůstalosti po Pepíkovi Píchovi. K mání bylo nepřeberné množství knoflíků, reproduktorů, transformátorů, elektronek a všeho možného co obsahují naše milované bedýnky. Spousta účastníků si díky tomuto výprodeji dokompletovala své sbírkové exempláře a pozůstalí odjížděli s dobrým pocitem, že díly pomohou mnoha sběratelům.

Překvapení si pro členy radioklubu, ale hlavně rekreanty, připravil Martin Stránský, vedoucí rubriky Gramofonografie. Na prostranství mezi jídelnou a sálem pouštěl 120 let starý fonograf Edison. Na repertoáru byly dobové šlágry. Veřejnost byla překvapena, jak hlasitě, a přitom nezkresleně umí hrát fonograf, když jej zrestauruje odborník. Lidé si mohli pro srovnání poslechnout i mechanický kufříkový gramofon značky Decca, který byl o třicet let mladší než Martinův fonograf. Zvuky linoucí se z obou přístrojů přilákaly i vodáky a rybáře z nedalekých chatek.

Poněvadž stále panovalo překrásné počasí, zůstalo několik členů na místě i po oficiálním ukončení akce. Někdo se zchladil u nedalekého jezu Nežárky, jiní besedovali před budovou i na terase v chládku. Několik lidí se rozhodlo na tomto okouzlujícím místě zůstat až do večera či do samého závěru víkendu.

Pavel Boudný, Radiojournal