Historický radioklub československý

Klubovní akce

Třešť, léto 2017

Setkání v Třešti, našem sídelním městě, se stalo neodmyslitelnou tradicí. Město nám vychází vstříc poskytnutím kulturního domu vybaveného, vedle sálu, též barem v hale, kuchyňkou a neposledně i komplet ozvučovací technikou. Už několik let nejsme pro Třešť jen skupinkou bláznů látajících díry ve střeše té odrbané barabizny vedle nádraží. Nyní jsme provozovateli muzea a sbírky, která získala věhlas. Je to tak i se sbíráním historické radiotechniky coby oborem. Dříve se na nás lidé dívali skoro s opovržením, neb jsme v očích „normální většiny“ sbírali starou veteš. Dnes už má naše záliba mezinárodní uznání. Aby tomu tak bylo jsme si vždy přáli. Jedinou nevýhodou je, že staré časy s sebou vzaly tu správnou „smetištní“ poetiku nabytí sbírkových skvostů...

I tato témata se vzpomínala při táboráku, jež jsme zapálili o pátečním podvečeru před setkáním. Celý týden předtím probíhala na muzeu i depozitáři třetí týdenní brigáda a tak byl pátek ve znamení generálního úklidu prostranství obou budov a rostoucí ubytovny, s předstihem byl připraven i sál kulturního domu. Zábava ani oheň nepohasínaly do hluboké noci, přišlo opět na kytary, pití, zpěv... ostatně jako u každého letního setkání vládla uvolněná romantická nálada... Sešel se docela hojný počet účastníků, dokonce nestačily ubytovací prostory. Někteří se vyspali v autech, jiní mezi exponáty na matracích. I to potvrdilo, jak je potřebná dostavba ubytovny, na níž aktuálně pracujeme.

V osm hodin ráno byl zpřístupněn kulturní dům členům i návštěvníkům. Připravené stoly se zanedlouho zaplnily nám důvěrně známým sortimentem. O dvě hodiny později byla akce oficiálně zahájena. Nezačala jako většinou přímo dražbou, neboť náš kolega Vláďa Bradáč měl připravenou velmi poutavou přednášku o konstrukci vlastního mechanickooptického televizoru s elektronickou kamerou. Pomocí dataprojektoru nás seznámil nejen s postupy stavby a vývoje vlastního TV řetězce, ale i historií mechanické televize jako takové, včetně jedné, dosud neobjevené hypotézy fázového posunu obrazu z perspektivy diváka. Na odlehčený závěr přednášky asi nikoho nepřekvapilo, že onu „fázovou“ problematiku řešil samotný český multigénius J. da C. :)

Aukce samotná proběhla ve dvou blocích, rozdělena obědovou přestávkou. Ceny se pohybovaly, až na pár výjimek, podle zažitých pravidel. Z několika posledních dražeb jsem vycítil, že mnozí z nás ztratili chuť nabízet starší předválečné přístroje, neboť jejich ceny za poslední roky dosti klesly. Naopak začaly v nabídkách převažovat poválečné, jichž je o poznání více a jsou mezi mladšími sběrateli vyhledávanějšími. Teď ale bylo cosi jinak. Jako by nastal hlad po starších přístrojích tradičních značek... Např. Iron Kvinta (s chybějícími knoflíky a bez krycího skla stupnice) se prodal za 900 Kč. Markofon M370 z roku 1939 za 600... Ještě nedávno se ceny obdobných přístrojů pohybovaly do tří set korun. Otázkou je, zda za tímto vývojem není jeden aukční server, jež nefunguje jak by měl... Na závěr jen podotknu, že žádná cena během aukce nepřesáhla 1000 korun.

Poslední položka padla kolem půl třetí odpoledne a mnoho účastníků se přesunulo do sídla klubu aby zhodnotili vývoj stavebních prací na ubytovně, muzeu i depozitáři. Někteří z nich setrvali až do večerních hodin. Nakonec na budově zůstali tradiční brigádníci, kteří během neděle poklidili a zabezpečili prostranství kolem našich objektů a odpoledne, jako poslední odjeli ke svým domovům.

Na závěr patří dík všem, kdo nám pomohli s organizací a přípravou setkání, obsluze na baru v předsálí a též paní Axmannové za výpomoc při vydávání obědů. A poklona kuchařskému umění Jarouška Blažkeho, jehož svíčková a guláš nasytil naše žaludky během setkání.

Pavel Boudný