Historický radioklub československý

Klubovní akce

Vizovice, jaro 2019

Podzim se zimou utekl jako voda, noci se začaly krátit a sluníčko zapadá stále později. Jarní nálada vyhnala z hlíny rozmanitou zeleň a z dílen či kutlochů milovníky radioveteše. Mnozí z nich po dlouhých večerech renovovali přístroje nasbírané v minulé sezóně a neposledně přehodnocovali stav sbírek. Po půlroční odmlce přichází celá série akcí našeho radioklubu, počínaje setkáním ve Vizovicích.

Ve vizovické sokolovně se scházíme už potřetí. Budova z počátku 20. let minulého století, inspirovaná architekturou Dušana Jurkoviče, si zachovala interiér sálu v původním stavu, stejně jako (poněkud opadávající) fasádu nesoucí decentní valašské dekory se zobrazeními zápasících cvičenců. Jak již bývá pravidlem, sál byl den předem připraven pro potřeby setkání, rozmístěny stoly a instalováno ozvučení. Po přípravách sálu proběhlo malé posezení v restauraci sokolovny, kde připravili výtečnou večeři.

Následujícího rána před sokolovnou vyčkával hrozen lidí a hromady přístrojů. Úderem osmé se všichni nahrnuli do sálu a zaplnili přichystané stoly. Mnoho transakcí proběhlo před zahájením dražby. K mání, krom celých přístrojů, bylo nepřeberné množství elektronek, knoflíků, literatury, měřicích přístrojů a náhradních dílů historické radiotechniky. V deset hodin jsme chtěli zahájit dražbu, leč klubovní zesilovač AZK401 pojednou zeslábl začal zkreslovat. Licitátor Pavel Boudný razantně odmítl návrh táhnout celou dražbu svými hlasivkami, načež se Lukáš Petřík pohotově chopil šroubováku a multimetru. Zanedlouho bylo jasno, odumřel jeden systém v budicí duotriodě ECC83. Naštěstí se brzy podařilo zajistit náhradu z prodejního stánku Honzy Mottla, tudíž mohla akce začít. Ceny se tentokráte držely nezvykle nízko. Málokterá položka přesáhla pětistovku. Co se týče sortimentu, výrazně ubylo předválečných přístrojů, většina nabízených předmětů pocházela z 50. až 70. let. Zlatým hřebem akce byly dva aparáty dražené ve prospěch klubu od našeho člena Marka Svobody: Philips 522A, holandská verze s krásně zachovalým chassis a trochu horším lakem, se vydražil za dva tisíce korun, krásně zachovaná Telegrafie 50 za pět tisíc. Tato částka není ani tak reálnou hodnotou zmíněného přístroje, jako spíše hecováním příznivců klubu kdo přispěje ve prospěch HRČS více. Odměnou za štědrost připadla Telegrafie předsedovi klubu Janu Mottlovi. Za zmínku a pozornost stojí ještě předmět, jenž v celé historii dražeb HRČS nemá obdobu: Mechanickooptický televizor amaterské, leč velice propracované konstrukce. Jednalo se spíše o mechanický základ s Nipkowovým kotoučem uzavřeným v dřevěné skříni, motor a neonka v přístroji chyběla. Tento autentický kus z první půle 30. let byl do dražby přihlášen za vyvolávací cenu 4000 Kč. Přístroj nakonec majitele nezměnil, neboť v sále nenašel žádného zájemce.

Ač bylo do dražby přihlášeno docela dost položek, proběhla bez přestávek na jeden zátah. Poslední položka padla lehce po třinácté hodině a většina zúčastněných se odebrala na oběd. Narozdíl od minulých akcí, kdy kuchyně místní restaurace totálně zkolabovala, byla tentokrát na nápor strávníků připravena. Kolem jedenácté dopolední proběhly objednávky a následné přípravy pokrmů, takže se na každého zájemce dostalo.

Po obědě se všichni rozloučili a odjeli ke svým domovům obdivovat nově nabyté kousky. Organizátoři nakonec poklidili sál. Počasí docela vyšlo, nebylo sice moc teplo ani slunečno. Důležité je, že nám ty naše skvosty při nošení do aut nezmokly...

Pavel Boudný